...

2011-10-06T14:55:00.001+02:00

Zapomeňte na nějakou Martine Toquée, zapomeňte na vše, co jste o mě kdy věděli. Nekončím, začínám. Když už, tak pořádně.

theblondieverse.blogspot.com

I'm walking on sunshine

2011-10-03T14:07:00.001+02:00

Dnes jsem zjistila jednu příjemnou věc. I když mě ranní vstávání zabíjí, tyhle nové směny mi vyhovují mnohem víc. Jen co odbije dvanáctá, můžu dát hotelu na pár hodinek sbohem a navíc - válení se na pláži a spousta odpoledního času na relax, to je prostě k nezaplacení. Musím tu za ten zbývající týden nachytat tolik sluníčka, abych zářila po celou zimu :)).

The most beautiful beach on the island

2011-10-02T16:12:00.000+02:00

Důvod, proč nepíšu tolik často, je naprosto jednoduchý a ohraný: Nemám čas. Jasný, na tohle se vymlouvá každá druhá blogerka, ale tohle je něco trochu jiného. Každé ráno vstávám v devět, jedu na hodinku nebo dvě na pláž a pak hned do práce. Po práci mám nějaké dvě hoďky volna, což je úplný prd.. A pak jdu zase do práce až do noci. No a poslední věc, na kterou mám v noci po práci chuť, je jít do baru na internet a nechat se okusovat komárama :D.

Každopádně to se teď změní, celý příští týden (a zároveň poslední týden) budu mít ranní. Na jednu stranu mě to štve, na tu druhou se zase těším, že budu mít odpoledne víc volna - třeba na pláž, na spánek (či na spánek na pláži ať spojím příjemné s užitečným ;D). A hlavně si začnu zvykat na ranní vstávání, což se mi pak bude hodit do školy. Takže se těšte na častější články.

No a jinak na fotkách je Tsambika, na kterou mě včera vzali kolegové z práce. Je to údajně nejkrásnější pláž na ostrově a já na ní byla poprvé, ačkoliv je v podstatě „hned vedle“ naší pláže. Nemůžu posoudit, jestli je opravdu nejkrásnější ze všech pláží na Rhodosu, každopádně je nejkrásnější ze všech pláží, jaké jsem tu navštívila. Průzračná voda, jemňoučký písek, všude okolo skály, nikde žádné hotely, spousta místa a málo lidí. Parádní místo na relax po a před prací :).

It´s hard to say goodbye

2011-09-30T16:43:00.003+02:00

Včera mi odletěla jedna spolubydlící a dnes mě opustí druhá.. Je to těžký a já jsem typ člověka, co nedokáže říct sbohem bez slz.. Jsem jim tolik vděčná za to, že mě před měsícem vzaly pod svá křídla a nechaly mi jakožto ilegálnímu přistěhovalci místečko na zemi pro mojí matraci a noční stolek :)). Za ten společně strávený měsíc jsme prožily strašně moc skvělých chvil, vypily spoustu drinků, protancovaly mnoho hodin na parketu, spálily smíchem nespočet kalorií. Vytáhly mě z nejhoršího a hlavně mi pomohly k tomu, že je ze mě zase silný člověk. Děkuju kočky za všechno, mám Vás ráda!

I don't mind, I think so, I will let you go..

2011-09-27T18:49:00.054+02:00

Dva týdny. Už jen dva týdny a já budu přešlapovat na letišti, plná myšlenek, zážitků, očekávání. Plná štěstí, že po takové době obejmu svou maminku, která mi i přes tu dálku dokázala dodat sílu do života. Budu se neskutečně těšit na svou rodinu, přátele, spolužáky. A zároveň vím, jak mi bude smutno. Bude se mi stýskat po těch pohodových chvílích strávených na pláži, po perfektních party se skvělými lidmi, po srandičkách v práci. Tyhle čtyři měsíce mi dost důležitých věcí vzaly i daly - ale ve výsledku to druhé díkybohu převyšuje. Těším se na novou etapu života.

Perfect day&night

2011-09-26T14:33:00.002+02:00

Pokud Vám někdy rupne v kouli a rozhodnete se vydat do světa „na zkušenou“, nejspíš se budete půl roku předem těšit na úžasný život u moře, dny strávené na pláži a propařené noci. Bohužel, realita bývá horší – jen co si zvyknete na nové prostředí, pláž brzy vyměníte za tu věc, co vzdáleně připomíná postel, protože dny se stereotypně vlečou a energie prostě chybí. A když už chytnete, jednou za čas, pařící náladu, všichni otázaní Vás usadí jednou z vět typu „nemůžu, nepiju, zítra mám ranní, jdu spát“. Občas se však najde den či noc, které vyloženě stojí za to.

DAY: Konečně máte po dlouhé době volno (a shodou nějakých šťastných náhod i společné se spolubydlící) a jelikož ještě zbyl nějaký ten peníz, rozhodnete se vyrazit do největšího/nejznámějšího/jediného vodního parku na ostrově. Protože jste trubky a předešlou noc jste propařily, pospíte si trochu déle a tím zmeškáte jediný free bus, který tam směřuje. Tak prostě sednete na linkáč, nějak to dopadne, a máte zřejmě štěstí na řidiče, protože Vás odveze až ke vchodu. Následujících několik hodin řádíte na skluzavkách, necháváte se unášet línou řekou, plavete v umělém moři, odpočíváte na lehátkách, kocháte se výhledy, cpete se nachos a užíváte si sladkého nicnedělání za dvacet euro. A to nepočítám, jak dobře se tam člověk opálí. Perfekt.

NIGHT. Přijdete o půlnoci z práce, utahané, ready to shower&bed a těšíte se na těch pár hodin spánku před dalším pracovním dnem. Spolubydlící, které se obvykle řadí k usaďovačům zmíněným výše, jsou plné energie, lítají po pokoji, šminkují se, oblékají a jen co vpadnu do dveří řvou „Jdeme pařit, náš poslední pátek tady!“. Okamžitě zahodíte pracovní oblečení, dáte rychlou sprchu a přidáte se do té připravovací euforie.. Dorazíte do baru a Vaše trojka se během chvilky rozroste o takové množství známých lidí, že musíte srážet dohromady stoly. Všichni popíjí drinky, baví se, vtipkujou, seznamují se, líbají se na tvář (což je tady, na rozdíl od nás, naprosto běžná věc). Vy konečně můžete vypít větší množství alkoholu, než je obsaženo v jednom drinku, aniž byste skončili někde v ústraní od lidí, s minulostí před očima a slzama v nich. Prostě se bavíte, užíváte a tančíte jako dlouho ne. A fakt, že neutratíte víc než dvě eura a přesto máte pokaždé pití v ruce, to už je bonus navíc.

Deep Blue Something - Breakfast At Tiffany's

2011-09-24T16:29:00.002+02:00

Po ránu je to na pláži nejhezčí. Vycházející slunce, vlny narážející do skal, mokrý písek a skvělá hudba - nejlepší kombinace pro nastartování pracovního dne.

Something changed

2011-09-23T00:15:00.003+02:00

Za celých těch 106 dní, co jsem tady na Rhodosu, jsem dnes poprvé zažila déšť.. Co déšť, přímo průtrž mračen. A jak tak lidé v práci okolo mě panikařili, utíkali se skrýt, jak jsme rychlostí blesku sklízeli nezakryté stoly, hledali ručníky na zabezpečení bufetu a snažili se nenatáhnout s plnýma rukama talířů, já si uvědomila, že jsem šťastná. Prostě jen tak z ničeho nic, bez pádného důvodu. Šťastná. Až tady, dva tisíce kilometrů od domova a sama, jsem si uvědomila, jak málo jsem si vážila všeho co mám, jak jsem se chovala k lidem, kteří mě mají rádi.

A tak jsem po práci jen tak seděla na vylidněné pláži, nabírala do plic čerstvý vzduch, přemýšlela nad budoucností a sledovala, jak se pláž opět pomalu zalévá teplem. Po každém dešti vysvitne slunce a vše zlé se v dobré obrátí.

Je načase zahnat mraky a přivítat s otevřenou náručí sluneční svit.

Jsem zpátky.